Blázni zomierajú

Vipassana je meditací, která udělala více osvícených lidí než jakákoli jiná, protože je samotnou esencí. Všechny ostatní meditace mají stejnou esenci, ale v různých formách; je k nim přidáno také něco neesenciálního. Ale Vipassana je čistá esence. Nemůžete z ní nic vypustit a nemůžete k ní nic přidat, abyste ji vylepšili. Vipassana je tak jednoduchá věc, že ji může dělat i malé dítě. Ve skutečnosti to nejmenší dítě ji může dělat lépe než vy, protože jeho mysl ještě není naplněna smetím, je ještě čisté a nevinné. Vipassana se může dělat třemi různými způsoby - můžete si vybrat, který vám nejvíce vyhovuje. První je: bdělost vaší činnosti, vašeho těla, vaší mysli, vašeho srdce. Když se procházíte, měli byste jít s bdělostí. Když pohybujete rukou, měli byste jí pohybovat s bdělostí a dokonale vědět, že pohybujete rukou. Můžete jí pohybovat bez jakéhokoliv vědomí jako mechanickou věcí ..... jste na ranní procházce; můžete se procházet bez toho, aniž byste si byli vědomi svých chodidel. Všímejte si pohybů svého těla. Když jíte, všímejte si pohybů, které jsou potřebné pro jezení. Při sprchování si všímejte chladu, který k vám přichází, vody padající na vás a obrovské radosti z toho ? pouze si všímejte. To se nemůže stát v nevědomém stavu. A stejné to je s vaší myslí. Ať jakákoli myšlenka projde na obrazovce vaší mysli, buďte pouze pozorovatelem. Ať jakákoli emoce projde na obrazovce vašeho srdce, zůstaňte pouze svědkem, nezapojujte se, neidentifikujte se, nehodnoťte, co je dobré, co je špatné; toto není částí vaší meditace. Druhý způsob je: dýchání, uvědomovat si dech. Při nádechu se vaše břicho začíná zvedat a při výdechu se vaše břicho začíná znovu usazovat. Takže druhá metoda je být si vědom břicha: jeho zvedání a klesání. Pouze samotné uvědomění, jak se břicho zvedá a klesá... a břicho je velmi blízko životních zdrojů, protože dítě je spojeno s matčiným životem skrze pupík. Za pupíkem je jeho zdroj života. Takže když se břicho zvedá, je to skutečně životní energie, pramen života, který stoupá a klesá s každým dechem. To také není těžké a možná je to ještě lehčí, protože to je jednoduchá technika. Při prvním způsobu si musíte být vědomi těla, musíte si být vědomi mysli, musíte si být vědomi vašich emocí, nálad. Takže to má tři kroky. Druhý způsob má jeden krok: pouze břicho pohybující se nahoru a dolů. A výsledek je stejný. Jak se více stáváte vědomi svého břicha, mysl se ztiší, srdce se ztiší, nálady zmizí. A třetí způsob je: být si vědom dechu při vstupu, kdy dech vstupuje vašimi nosními dírkami. Pociťte to na tomto extrému - opačném pólu břicha - pociťte to v nose. Nádech vstupující dovnitř přináší nosním dírkám určitý chlad. Pak výdech vycházející ven... nádech vstupující dovnitř, výdech vystupující ven... Tak je to také možné. Tento způsob je lehčí pro muže, než pro ženy. Žena si je více vědoma svého břicha. Většina mužů ani nedýchá tak hluboko do břicha. Kvůli špatnému druhu atletiky, převládajícímu ve světě, se jejich hruď zvedá a klesá. Určitě to vytváří pěknější tvar těla, když máte širokou hruď a skoro neexistující břicho. Muž se rozhodl dýchat pouze nahoře do hrudi, hruď se pak stává větší a větší a břicho se stahuje. To mu připadá atletičtější. V celém světě, s výjimkou Japonska, všichni atleti a jejích trenéři zdůrazňují dýchaní do plic, rozšíření hrudi a vtahování břicha. Ideálem je lev s velkou hrudí a velmi malým břichem. Takže buď jako lev; to se stalo pravidlem pro gymnasty a lidi, kteří pracují se svým tělem. Japonsko je jedinou výjimkou, kde se nestarají o to, aby byl hrudník široký a břicho vtažené. Vtáhnout břicho vyžaduje určitou disciplínu, a to není přirozené. Japonsko zvolilo přirozenou cestu, proto vás překvapí japonská soška Budhy. To je způsob, jak můžete okamžitě poznat, zda soška je japonská nebo indická. Indická soška Gautama Budhy má velmi atletické tělo; břicho je velmi malé a hruď je velmi široká. Japonský Budha je úplně jiný; jeho hruď je skoro tichá, protože dýchá z břicha, jeho břicho je větší. Nevypadá to moc dobře, protože tato ve světě rozšířená idea je velmi stará, ale dýchaní z břicha je přirozenější a uvolněnější. Stává se to v noci, když spíte; nedýcháte z hrudi, ale z břicha. Proto je noc takovou zkušeností uvolnění. Ráno po spánku se cítíte tak čerstvě, tak mladě, protože celou noc jste dýchali přirozeně, byli jste v Japonsku! To jsou dva body: pokud máte strach, že dýchání z břicha a pozornost k jeho pohybu nahoru a dolů pokazí vaší atletickou formu... muži mohou mít větší zájem o atletickou formu, pak pro ně bude lehčí pozorovat oblast nosních dírek, kde vchází dech. Pozorujte a při výdechu - zase pozorujte. To jsou ty tři způsoby. Každý je dobrý. A když chcete použít dva způsoby najednou, můžete použít dva způsoby najednou; pak se úsilí stane intenzivnější. Když chcete použít všechny tři způsoby najednou, můžete použít všechny tři způsoby najednou. Pak budou možnosti rychlejší. Ale to vše záleží na vás, co se bude cítit lehčí. Pamatujte si: lehce znamená správně. Jak se meditace ustálí a mysl se ztiší, ego zmizí. Budete tady, ale nebude zde žádný pocit "já". Pak jsou dveře otevřené. Pouze počkejte s milující touhou, s vítáním v srdci pro tento velký okamžik ? největší okamžik v životě každého člověka - osvícení. Přijde... určitě přijde. Nikdy se nezdrželo ani na jediný okamžik. Jakmile jste jednou správně naladěni, nečekaně to ve vás vybouchne, transformuje vás to. Starý člověk je mrtev a nový přichází. Sezení Najděte si dostatečně pohodlnou a bdělou polohu pro 40 až 60 minut sezení. Záda a hlava mají být rovné, oči zavřené a dech normální. Zůstaňte co nejklidnější, bez pohybu, polohu změňte jen tehdy, je-li to skutečně nutné. Základním cílem během sezení je pozorování břicha trochu nad pupíkem, jak při nádechu a výdechu jde nahoru a dolů. Toto není technika na koncentraci, takže během pozorování dechu mnoho jiných věcí odvede vaši pozornost. Ve Vipassaně nic není rušením, proto když cokoliv přijde, přestaňte pozorovat dech a věnujte tomu pozornost, dokud není možno se zase vrátit zpátky k dechu. Mohou to být myšlenky, pocity, hodnocení, tělesné vjemy, dojmy z vnějšího světa, atp. Důležitý je proces pozorování, ne až tak to, co pozorujete. Proto si pamatujte - s ničím z toho, co přichází, se neidentifikujte. Na otázky a problémy se můžete dívat jako na mystéria a užít si je. Chůze ve Vipassaně To je pomalá obyčejná chůze, založená na uvědomění si chodidel a toho, jak se dotýkají země. Můžete chodit v kruhu nebo 10 až 15 kroků dopředu a zpět, uvnitř nebo ven z místnosti. Oči se dívají dolů, několik kroků dopředu. Během chůze by pozornost měla být zaměřena na kontakt každého chodidla, jak se dotýká země. Pokud se objeví jiné věci, přestaňte věnovat pozornost chodidlům, všimněte si, co jiného odvedlo vaši pozornost a vraťte se zpátky k chodidlům. Je to stejná technika jako při sezení, ale pozoruje se odlišný základní objekt. Můžete chodit 20 až 30 minut.